Select Page

V buddhismu existují různé školy s různým přístupem k vegetariánství, ale nejen k němu. Buddhismus není jednolité učení a Buddha, k němuž se všichni buddhisté hlásí jako k zakladateli, není jediným učitelem, kterého tato tradice uznává. Proto taková různost přístupů.

Jednotlivé školy se neshodnou ani na tom, zda Buddha sám byl či nebyl vegetarián. Dnes se obvykle tvrdí, že nebyl, ale zřejmě jediné, co se o tom dá říci s určitostí, je to, že dnešní texty odráží hlavně přání samotných autorů.

Např. škola Theravada tvrdí, že Buddha zakazoval jíst pouze určité druhy masa jako maso člověka, slona, krávy, psa, kočky apod. a prý povoloval jíst maso prasat, drůbeže a ryb – pokud si prý mnich mohl být jist, že zvíře nebylo zabito kvůli němu. (Což ale prý souviselo s okolnostmi jejich života – jednalo se o maso, které obdrželi jako almužnu nebo obětinu.) Stejně tak škola Vajrayana tvrdí, že konzumace masa nebyla úplně zakázána.

Oproti tomu škola Mahayana důrazně doporučuje vegetariánskou stravu a tvrdí, že Buddha říkal svým žákům, aby nejedli maso žádného cítícího tvora. Mniši této školy se ve svém mnišském slibu se zavazují nekonzumovat žádné maso.

V podstatě je možno pouze předpokládat, že postoj Buddhy a jeho žáků k masu odrážel tehdejší etickou a filozofickou úroveň starověké Indie – jak se můžeme přesvědčit i v textu o principu „Ahinsá“ – nenásilí. I tento princip měl svůj vývoj a nezabíjení zvířat pro potravu se do něj dostalo až postupem času.

Stejné to zřejmě bylo i s buddhismem. Tendence k vegetariánství v něm – podle některých informací – postupně zesilovaly, a prosadily se prý v různých školách zhruba na počátku našeho letopočtu. Hlavním důvodem bylo nepůsobení utrpení zvířatům – což zřejmě souviselo s celkovým rozvojem principu nenásilí v indické kultuře a myšlení.

Moderní buddhistické texty nakloněné vegetariánství proto zdůrazňují myšlenku vegetariánství coby neubližování zvířatům a postoje samotného zakladatele učení nepovažují až za tolik důležité.

Zdroje: