Select Page

Tento článek je hned od začátku předurčen k tomu, aby dostal nálepku “nejkontroverznější”. Jen asi těžko bychom hledali slavnější osobnost, na níž mají lidé tak zcela protichůdné názory a pohledy – doslova z extrému do extrému.

Pro jedny je Ježíš “vtělený Bůh, který pro jejich spásu zemřel na kříži”, jiní se snaží dokazovat, že ani nikdy neexistoval.

Jedni ho vidí jako svůj vzor pro vlastní sebezdokonalování a lepší postoj ke všemu a všem, jiní naopak vášnivě prohlašují, že Ježíš je neustále očišťuje ode všech jejich hříchů, takže oni sami mohou dělat cokoliv a ihned je jim odpuštěno…

Stejné tak v otázce jeho vegetariánství – jedni tvrdí, že rozhodně byl, ba přímo musel být vegetariánem, jiní odkazují na Bibli a nejen že autoritativně prohlašují, že rozhodně vegetariánem nebyl, ba přímo se zdá, že se jim taková “bezmasá myšlenka” oškliví, či co…

Opět tu platí – podle sebe soudím tebe. Vše se asi odvíjí od toho, jak chápeme Ježíšům výrok “Miluj bližního svého jako sám sebe”. Pokud člověk chápe “bližního” velmi omezené, pak samozřejmě nevidí nic špatného na “pouhé konzumaci masa”. Pokud ale chápeme – nebo se alespoň snažíme chápat – jako “bližní” všechny živé tvory, pak asi těžko můžeme požadovat, aby byli zabíjeni pro naši obživu.

Otázka tedy asi zní – chápeme Ježíše jako omezeného a úzkoprsého a zřejmě i do sebe zahleděného “pouhého konzumenta masa”, pro něhož “bližní” jsou jen jeho nejbližší a to ještě kdo ví jestli… A nebo ho vnímáme jako velmi pokročilou bytost, pro něhož “bližní” jsou i ti “nejmenší” okolo něj? Vždyť i v Bibli zazní – “Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili…

Existují ale i jiné zdroje, které hovoří o Ježíši, než jen Bible. A ty se zdají svědčit o tom, že byl vegetariánem. Asi nejlepší přehled jsem našel na webu “Védská encyklopedie” od Hare Kršna v textu o vegetariánství (http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/vegetarian.htm) .

Dovoluji si zde tuto část citovat:

Řecké slovo pro maso zní “kreas” a ve spojení s Ježíšem Kristem není nikdy použito – slova přeložená jako “maso” jsou “trophe”, “brome” a podobná, která znamenají obecně “jídlo” či “jíst”. V celém Novém zákoně nenajdeme jedinou přímou zmínku o tom, že by Ježíš jedl maso. [5] Ježíš přísně vyčinil farizeům slovy: “Kdybyste věděli, co znamená: Žádám milosrdenství a ne oběť, nezavrhovali byste nevinné.” (Mat. 12:7) To očividně odsuzuje zabíjení zvířat, neboť tento verš pochází z Ozeáše 6:6 – “Žádám milosrdenství a ne oběť, poznání Boha více než zápalné oběti.” (v Mat. 12:7 je druhá část textu vypuštěna). Nesmlouvavě se stavěl proti zvyku obětovat v chrámu zvířata a násilím z něj vyhnal prodavače volů, ovcí a holubů a také penězoměnce (Jan 2:14-16).

V Luk. 24:41-43 mu žáci nabídli rybu a medový plást a on si to vzal (jednotné č., můžeme se dohadovat, co).

Následující dva odkazy na ryby mohou vypadat jako protichůdné Ježíšovu kázání.

V Jan. 21:10,13 dal svým žákům rybu, ale sám ji nejedl. Existují na to různé názory. Podle jednoho Evangelia šlo o ‘rybí rostlinu’, druh řasy běžně konzumovaný v této oblasti. Druhý říká, že ryba (ichtys) má symbolický význam. Mohlo by také jít o pozdější interpolaci.

Je obtížné uvěřit, že Ježíš dával ryby svým posluchačům (Mat. 14:15-21 – nakrmení 5 000), neboť zde není zmínka o jakémkoliv opatření k vaření ryb.

A i kdyby Ježíš jedl ryby, neznamená to, že bychom ho měli napodobovat. Nejde o to napodobovat významné osobnosti, ale spíše následovat jejich pokyny – a neexistují žádné Ježíšovy pokyny jíst maso nebo ryby. Proč také poukazovat na toto takzvané jezení ryb? Ježíš dělal mnoho jiných věcí, proč nenapodobovat také je? Proč se nevzdat všeho majetku a nestat se cestujícím kazatelem? Neměli bychom si vybírat to, co se nám nejlépe hodí, abychom omluvili svůj smyslový požitek. Ježíš by nám neměl sloužit jako utěšovatel svědomí a ospravedlnění našeho smyslového požitku.

Lewis Regenstein: “…bylo-li Poslední Večeří pašijové jídlo – jak mnozí věří – je zajímavé, že zde není zmínka o tradičním jídle z beránka.”

Zda Ježíš jedl Pašijového beránka při Poslední Večeři představuje pro mnohé velký problém. Ve své knize Why Kill for Food? anglický historik Geoffrey Rudd však vysvětluje, že pascha, židovské Pašije, připadly na sabat, tedy den _po_ ukřižování Ježíše. To je také plně podpořeno výzkumem Rev. V.A. Holmese-Gora.

Podle Mat. 3:4 odmítal maso i Jan Křtitel: “…a jeho potravou byl divoce rostoucí svatojánský chléb (lusky) a med divokých včel.” (v řeckém originále “enkris”, koláč z olejových pokrutin, “akris”, lusky svatojánského chleba/med)

Jsou zde však drtivé důkazy o tom, že byl Ježíš vegetarián: Ne méně než sedm z Ježíšových dvanácti žáků odmítalo maso (o ostatních nemáme informace). To přirozeně odráží učení Ježíše, jako: “…služebník není větší než jeho pán…” (Jan 14:16).

Těchto sedm jsou:

  1. Petr, “…jehož potravou byl chléb, olivy a rostliny…” (Clem. Hom. XII,6)
  1. Jakub: Církevní otec Eusebius cituje církevního otce Hegesippa (asi 160 n.l.):

“…Ale Hegesippus, který žil ihned po apoštolech, podává nejpřesnější popis v páté knize svých pamětí. Píše: ‘…Jakub, bratr (či bratranec) Pána, byl následníkem ve vedení církve ve spojení s apoštoly. Všemi od doby našeho spasitele do dnešního dne byl nazýván Spravedlivý; neboť byli mnozí nesoucí jméno Jakub.

‘Byl svatý od matčina lůna; nepil víno, silné nápoje ani nejedl maso. Břitva se nedotkla jeho hlavy, nepomazával se olejem a nepoužíval koupelny. Jemu samotnému bylo dovoleno vstoupit na svaté místo; neboť nenosil vlněný, ale lněný šat. A měl ve zvyku sám vstupovat do chrámu a často ho nacházeli jak na kolenou prosí o odpuštění pro lidi, takže jeho kolena ztvrdla jako velbloudí kvůli jejich neustálému ohýbání při uctívání Boha…'” (Eusebius, Církevní historie II, kap. XXIII,5-7, Nicejští a po-Nicejští Otcové křesťanské církve, Oxford, N.Y., 1890, díl I, str. 125)

Je zajímavé, že Hegesippus říká, že Jakub, bratr (či bratranec) Ježíše, byl svatý od matčina lůna, což by znamenalo, že Marie nejedla maso také a že ho nikdy jako dítě masem nekrmila. Pak by bylo zřejmé, že celá Ježíšova rodina a přirozeně i on sám byli vegetariáni. V tom smyslu je výrok církevního otce Eusebia “byl svatý od matčina lůna” velmi příznačný a poukazuje na vegetariánství Ježíše.

  1. Tomáš: Apokryfní Skutky Tomášovy (kap. 20) popisují tohoto Ježíšova žáka jako asketu:

“Neustále se postí, modlí a varuje se jezení masa a pití vína, jí jen chléb se solí, pije vodu a nosí stejný šat v teplém počasí a v zimě, od nikoho nic nepřijímá a dává vše, co má, ostatním.”

  1. Matouš: “Je mnohem lepší být šťastný než žít vedle démona. A štěstí se nachází v praktikování ctnosti. Proto apoštol Matouš jedl semena a ořechy, ovoce a zeleninu bez masa. A Jan, který dovedl střídmost do krajnosti, jedl svatojanský chléb a med divokých včel…” (Klement Alexandrijský, Učitel, II.I,16: O jídle) (Povšimněte si zde silné Klementovy narážky na vegetariánství Jana Křtitele.)
  1. Matěj (který nahradil Jidáše – Sk. 1:21-26). Jeho strava byla podle církevního otce Klementa Alexandrijského stejná jako Matoušova. (Klement/Stromata III,4,26)
  1. Ondřej a
  1. Juda: Ondřej (Petrův bratr, rodný i ve víře) a Juda z Betsaidy, původně dva z následovníků Jan Křtitele, museli následovat Křtitelovu odříkavou dietu. (viz. výše u Matouše)

Kromě toho existují pádné argumenty proti pojídání masa z řad mnohých otců rané církve: [6]

Apoštolský otec Papias (60-125) napsal: “…Nepřirozené pojídání masa je stejně znečišťující jako pohanské uctívání ďáblů s jeho obětmi a nečistými hodokvasy. Člověk, který se jich zúčastní, při nich jí bok po boku s žábly…” (písmo z druhého století “Clemente Homilies”, Hom. XII)

Klemens Prudentius, první křesťanský skladatel hymnů, napomíná v jednom ze svých hymnů své křesťanské bratry: “…neznečišťujte si ruce a srdce porážením nevinných krav a ovcí… Je mnohem lepší být šťastným než mít v sobě ďábla, neboť štěstí lze nalézt pouze v ctnosti. Podle toho se také apoštol Matouš živil semeny, ořechy a rostlinami, a ne masem… není snad v souladu s mírností a prostotou živit se rozmanitými rostlinami, kořeny, olivami, mlékem, sýrem a ovocem?” (církevní otec Klement Alexandrijský, Titus Flavius Clemens, 150-220)

“…My, křesťanští vůdcové, se zdržujeme pojídání zvířecho masa abychom si podrobili svá těla. Nepřirozené pojídání masa má démonský původ.” “…Žádné proudy krve mezi nimi (ranými křesťany) neproudí. Žádné vaření vybraných jídel, žádná těžkost hlavy. Není mezi nimi ani strašlivý zápach masa ani nepříjemné výpary z kuchyně…” (Sv. Chrysostomos, 347-404)

“Výpary z masa zatemňují světlo ducha… Těžko dosáhne ctnosti ten, kdo se vyžívá v masných pokrmech a hostinách…” (Sv. Basil, 320-379)

Také tehdejší pohanští pozorovatelé popisují rané křesťany jako vegetariány. Plinius, místodržící v Bíthynii (kde kázal apoštol Petr), označil rané křesťanství v dopise římskému císaři Trajánovi jako “…nakažlivou pověru [a její následovníky jako] zdržující se masa…”

Seneka (5 př. Kr. – 65 po Kr.), stoický filozof a učitel císaře Nerona, popisuje křesťany jako “…cizí kult nebo pověru (v podezření císaře), jež se vyhýbá potravě z masa…”

A Josefus Flavius o nich říká: “…Shromažďují se před svítáním a nemluví ani v nejmenším o světských věcech, ale odříkávají určité modlitby… a společně usedají, každý k jednomu talíři s jedním druhem neškodného jídla…” (velmi podobná pasáž je v: Plinius Trajánovi, Dopisy 10.96–97)

Obrázek: http://www.davidtlig.org.uk/tligimage.html