Select Page

V roce 1908 napsal hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj (9.91828 – 20.11.1910) v odpovědi americkému časopisu „Good Health“ – „Přestal jsem jíst maso asi před 25 lety a nepocítil jsem žádné oslabení ani jsem neměl pocit, že by mi něco chybělo. A ani jsem neměl chuť dát si znovu maso. Ve srovnání s lidmi mého věku se cítím silnější a zdravější. Jsem toho názoru, že nejedení masa je prospěšné pro zdraví. Respektive – že jedení masa zdraví škodí. Je to nemravné a proto to škodí jak duši tak i tělu.

Tolstého mládí bylo dosti bouřlivé. Pocházel z významné ruské šlechtické rodiny, ale jeho rodiče zemřeli oba, když byl ještě mladý a proto ho a jeho sourozence vychovávali příbuzní. Studium na univerzitě nedokončil, vydal se do Moskvy a St. Peterburgu, kde propadal hráčské vášni, čímž prý způsobil velké dluhy. V roce 1851 (ve svých 23 letech) vstoupil se svým bratrem do armády a zhruba v témže období začal i psát.

Zkušenosti z armády a jeho dvě velké cesty po Evropě, které podnikl v letech 1857 a 1860 u něj postupně vedly k zásadnímu obratu v jeho postojích. Po návratu ze své druhé cesty zakládá na svém panství v Jasné Poljaně 13 škol pro děti zemědělců, ale tyto snahy neměly dlouhého trvání, zčásti i díky šikanování ze strany carské policie.

V 70.letech 19.století (tj. v období mezi 40. až 50. rokem svého života) prošel Tolstoj hlubokou morální krizí po níž následovala zásadní změna v jeho životě, kterou on sám vnímal jako duchovní probuzení. Přiklonil se k asketismu a prostému životu, což prý způsobilo rozkol v jeho manželství. Centrem jeho duchovních úvah se stalo Ježíšovo „kázání na hoře“ – věnoval se mu ve svých literárních etických úvahách. Tyto práce mu vynesly nálepky „pacifista“ a „křesťanský anarchista“.

V této souvislosti stojí za zmínku, že – zatímco západní svět si Tolstoje váží – rodném v Rusku byl 2x soudně prohlášen za extrémistu (viz: kramola.info). Poprvé to bylo ještě za jeho života – 20.2.1901, kdy jej takto odsoudil ruský církevní soud za to, že „odmítá dogmata svaté církve, především její učení o živoucím Boho-člověku a svaté trojici a nevěří v neposkvrněné početí Bohorodičky…“ Tím to ale neskončilo – podruhé byl takto odsouzen již v současné době. Dne 11.11.2009 (tedy téměř 100 let po jeho smrti) ho soud Rostovské oblasti prohlásil za extremistu podruhé, opět kvůli jeho kritice pravoslavné církve.

O své morální krizi Tolstoj píše ve svém díle „Vyznání“ (Ispovedi) – „Nyní, když žiji čtvrté desetiletí mého života, mám vše, co se obvykle považuje za úspěch. Ale uvědomil jsem si, že nevím k čemu mi to všechno je a proč žiji.

K vegetariánství ho prý přivedlo to, že se v té době stal poprvé svědkem zabíjení prasete. To ho tak šokovalo, že se vypravil na jatka do Tuly a sledoval tam zabíjení zvířat. Viděl krutou a bezcitnou smrt mladého býka z rukou netečných řezníků, přičemž býk do poslední chvíle bojoval o svůj život a zemřel se slzami v očích.

Tyto zážitky Tolstým nesmírně otřásly a své úvahy soustředil okolo křesťanského přikázání „nezabiješ“, jež pro něj najednou získalo nový hluboký smysl. Maso se pro něj stalo symbolem násilí a morálního úpadku lidstva. Od té chvíle se v jeho dílech objevují úvahy o vegetariánství jako principu nenásilí a cestě vedoucí k ukončení násilí mezi lidmi.

Následujících 25 let života – až do své smrti – proto Tolstoj věnoval aktivní propagaci vegetariánství v tehdejším carském Rusku. Zasloužil se o rozvoj časopisu „Vegetariánství“, který uveřejňoval i jeho statě, podporoval vydávání různých materiálů o vegetariánství a zřizování vegetariánských obchodů a restaurací, byl čestným členem různých zahraničních vegetariánských organizací.

Upozorňoval ale také, že vegetariánství je pouze jedna stránka lidské etiky a morálky. Morální a duchovní pokrok je podle něj možný pouze tehdy, pokud člověk opustí množství rozmarů a chtění, které jinak zcela ovládají jeho život. Mezi nejškodlivější řadil lenost a obžerství.

Jím hlavně ovesnou kaši – jím ji dvakrát denně s pšeničným chlebem. K obědu mám obvykle řepnou nebo bramborovou polévku, pohankovou kaši nebo brambory, vařené nebo pečené na slunečnicovém nebo hořčičném oleji a kompot ze švestek a jablek. Oběd, který obvykle jím s celou rodinou, se také dá nahradit – jak jsem si sám vyzkoušel – pouze ovesnou kaší. Moje zdraví touto stravou nijak netrpí, naopak se výrazně zlepšilo. Přestal jsem konzumovat i mléko, máslo, vejce a také cukr, čaj a kávu.

Myslím si, že i pro čtenáře, kteří mají povědomí o významu Tolstého v jeho době, může být překvapením, že jeho myšlenky inspirovaly vznik celého hnutí, které dostalo již za jeho života název „Tolstojovci“. I když sám Tolstoj odmítal, že by něco takového inicioval.

Tolstojovci založili v Rusku i jinde po světě komunitní sídla, ve kterých žili podle myšlenek svého inspirátora. Tyto komunity tedy byly vegetariánské, jejich členové žili prostým a skromným životem, společně sdíleli veškerý majetek a v praxi uplatňovali myšlenky nenásilí.

Dokonce i Mahatma Gándhí založil v roce 1910 jednu takovou komunitu – přímo nazvanou „Tolstojova farma“ (Tolstoy Farm) – v Jihoafrické republice na podporu svých indických spoluobčanů vězněných zde za nenásilný odpor proti apatheidu.

Ve stejném duchu vznikly na začátku 20.století na území bývalé britské Palestiny tzv. „kibucy“ – tj. komunity žijící podle těchto principů, v nichž dokonce ani neexistovaly peníze. Díky těmto kibucům vůbec mohl později vzniknout stát Izrael.

V literatuře se dodnes traduje pohodlná historka o tom, že se Tolstoj těsně před smrtí „definitivně zbláznil“, nasedl do vlaku a odjel neznámo kam a cestou zemřel na zapadlé železniční stanici. Patrně je to pro autory uklidňujícím potvrzením toho, že „to byl vždycky blázen“.

Existují ale indicie, že se Tolstoj zřejmě z Jasné Poljany vydal na Kavkaz do komunit tzv. „duchaborců“, které již dříve díky své autoritě ochraňoval před zvůlí ze strany cara a pravoslavné církve. Existuje o tom text i v češtině – Lev Nikolajevič Tolstoj odjíždí umřít mezi duchoborce. Zde se můžete dočíst, že během svého života pomohl zachránit asi 7000 členů této sekty tím, že jim na carovi vymohl a také sám zaplatil jejich emigraci do Kanady. Je tedy velmi pravděpodobné, že se na sklonku života vydal za nimi, aby zde mohl zemřít v klidu a v chudobě, jak si sám přál.

Zdroje: